Mučení je věcí, která provází lidstvo snad odnepaměti. Sloužilo a stále ještě slouží jednak jako trest a jednak jako způsob, jak vydobít chtěné informace. V této rubrice se dozvíte jeho historii a to, jaké formy mučení byly, či stále ještě jsou, mezi lidmi populární.
Proč mám vlastně na svém blogu tuto rubriku? Ne, opravdu nejsem masochista, co by se vyžíval v utrpení jiných. Jen jsem ohromný blázen do všeho, co se týká historie a myslím, že tortura je jednou z věcí, která se jako had proplétá všemi jejími etapami. Ať už to byly hony na čarodějnice či různé války, vždy tu bylo a bude jako němý svědek lidské bestiálnosti. Pokud máte silný žaludek, dejte se s radostí do čtení.
Mučení (trápení,právo útrpné, lat. tortura, tormentum, tortio, passio, angl. torture, torment, excruciation, tantalization, něm. die Folter, die Sekatur, die Peinigung, die Marter, Frage in der Strenge, Frage in der Schärfe, franc. le torture, la suplice, ital. tortura, špan. matino) lze charakterizovat jako násilí fyzické a duševní, jehož cílem použití je donutit člověka, aby jednal tak, jak to druhému vyhovuje, tj. aby činil to, co původně vůbec činit nechtěl, nebo co je dokonce v absolutním rozporu s jeho bytostnými zájmy.
Termín "mučení" současně v sobě zahrnuje širokou škálu využívaných metod, účelů nebo prostředků, přičemž ono samo je jen jednou ze součástí pojmu násilí, které lze použít nejenom proti jednotlivci, ale i proti skupině osob, širokým vrstvám obyvatelstva či celým národům.
Pod pojem mučení můžeme klidně zahrnout také týrání rodinných příslušníků nebo svěřených osob či různé formy šikany spolužáků a spolubydlících. Právě tyto případy potvrzují, že člověk nemá k mučení jiných lidí zas až tak daleko a mnozí lidé si nenechají ujít příležitost svého partnera nebo rodinného příslušníka příležitostně alespoň trochu duševně potrápit.
Dlouhá staletí bylo mučení poměrně často použito proti stovkám a tisícům skutečných pachatelů, donutilo je k přiznání, přivedlo na šibenici nebo ke katovu špalku, což společnosti umožnilo, aby se jich zcela zbavila. Mučení se stalo jednou z forem ochrany středověké společnosti, která neznala moderní policii, schopnou bojovat se zločinem zcela jinými metodami. Je příznačné, že jednotlivé státy ustupovaly od systémů mučení, tak jak se do účelné a efektivní podoby rozvíjela jejich policejní organizace. Jsou případy, kdy skutečně kvalitní středověcí vyšetřovatelé k mučení fakticky nepřistupovali, protože důkazy dovedli získat jinými způsoby.
Ale právě středověk spolu s nastupujícím novověkem nám ukázal obludnou a stejně tak bludnou tvář mučení. Místy se rozmohlo tak, že bylo používáno i proti pachatelům méně závažných trestných činů, přičemž se stávalo prioritní a někdy i jedinou vyšetřovací metodou. Na mučidla se ale dostávali také lidé zcela nevinní, které násilí přinutilo vypovídat o sobě, svých blízkých nebo osobách jim v jiných případech zcela lhostejných nepravdy a lži. Tím bylo takovéto vyšetřování zcela postaveno na hlavu. Místo aby společnost chránilo, umožnilo jí zcela oficiálně páchat to, zač zločince odsuzovala.
Temné a vlhké mučírny, plné hrůzy a bolesti, ukryté hluboko v podzemí pod vrstvou pevně utěsněných kamenů, přes které nepronikl ani ten nejslabší sten týraného člověka, mučicí nástroje, kati a jejich pacholci se stali odvrácenou stranou středověké a novověké justice. Umožňovaly jim to zákony a systém trestů.
Mučení se již v této době využívalo ve třech fázích boje proti zločinnosti. Nám nejznámější je fáze vyšetřovací, v průběhu které byl pachatel nebo podezřelý dotazován na podrobnosti trestného činu a přiznání bylo na něm vynucováno. Většina lidí si i dnes mučení spojuje především s vyšetřováním nebo přímým soudním řízením.
Zapomíná se, že mučení nejenže stálo v základu všech tělesných trestů, ale stalo se rovněž možnou součástí trestu smrti, protože odsouzení byli nejdříve týráni a ponižováni, takže smrt se pro ně stala vysvobozením. Snad nejznámějším případem je poprava Ježíše Krista, který byl nejdříve bičován, pak za urážek a nadávek nepřátelsky naladěného davu přinucen vléct těžký kříž městem až na popravčí místo v Golgotě, kde byl nakonec ukřižován.
Také trest vězení, který se od konce středověku stále intenzivněji prosazoval, mohl být v mnoha případech doplněn o prvky týrání a přímého mučení. Mnoho obviněných se v důsledku mučivých vězeňských podmínek soudu ani nedočkalo nebo výkon trestu prostě nepřežilo.
Horizonty se otvírají zejména takovému použití fyzického násilí, které na vyslýchaném nezanechá žádné stopy. Pro mučení se využívají výsledky vědy a techniky, zejména moderní chemie, ale stejně tak duševní násilí, které se ne vždy dají zcela jednoznačně definovat. Jen stěží dovedeme pochopit jednání vysoce vzdělaných lidí, dokonce i lékařů, psychologů nebo psychiatrů, kteří v současnosti vymýšlejí nebo zdokonalují rafinované způsoby mučení, jež zdánlivě nepřekračují literu mezinárodních úmluv o zákazu mučení, ale ve skutečnosti beze zbytku naplňují ducha toho, co vlastně zakazují. Mučení tu tedy ještě stále existuje, nabývajíce nových forem.
