Navždy♥
Dneska mi přišla mailem jedna povídka, tak jí uveřejňuju a děkuju za odeslání….
Opustil ji. Jediný člověk kterého kdy milovala se na ni vykašlal. Znali se už jako malí, chodili spolu do školky a později měli třídy vedle sebe. Zamilovali se jeden do druhého. Vlastně on alespoň tvrdil, že ji miluje. Ale kdyby to byla pravda, šetřil by slovy a neříkal jí to tak často. Začalo to ztrácet svůj význam.
Bylo to sotva půl hodiny, co jí oznámil, že má jinou a už ji nemiluje. Půl hodiny od doby co ji nechal sedět na obrubníku ulice a odešel. Ani se neohlídl. Neviděl slzy hrnoucí se jí z očí, ani řasenku dokonale rozmazanou po obličeji. Bez výčitek svědomí ji tam nechal se zlomeným srdcem. Tak zlomeným, že už ho nikdo na světě nedokáže slepit zpět.
Nevěděla, co bude dál. Vzpomínala, jak spolu ruku v ruce chodili po parku, jak mu ležela v náručí, nebo jak jí koupil obrovské perníkové srdce s nápisem „Navždy
“. Doma ho omylem zlomila…možná tím spečetila budoucnost..kdo ví. Chyběla jí jeho láska. Ať už byla pravá nebo ne…chyběl jí on. Nedokáže si bez něj představit jedinou další minutu. Byl to jediný smysl jejího života. Jediný důvod který ji držel na tomto světě.
Povzdechla si a postavila se. Na chvíli zaváhala. Nakonec se zklamaným ale odhodlaným pohledem v očích vztoupila doprostřed rušné ulice.