PoHáDkA o NeKrUlCe
11. 6. 2010
Žila, nežila jednou jedna dívka jménem Karkulka. Díky její zálibě v hrobech, hřbitovech a černé barvě jí její okolí začalo říkat Nekrulka.
Když jednou ráno vylézala ze své rakve, ve které spala místo postele, zaťukal na dveře od jejího domu pošťák. Nekrulka šla otevřít a jelikož po ruce nebylo nic jiného, oblékla si svůj černý plášť, který kdysi ukradla jednomu chlápkovi. Nutno dodat, že onen člověk ležel již třetí den v rakvi (mrtvý), takže mu stejně byl k ničemu.
Došla až ke dveřím a prudce je rozrazila. Efekt překvapení udělal své a sotva ji pošťák uviděl, vzal nohy na ramena a strategicky se stáhnul z dohledu. Nekrulce připadalo zbytečné volat za pošťákem, jestli by si nedal Redbull, což by jemu zbytečné určitě nepřipadalo, jelikož jak je známo, Redbull nám dává křídla a s těmi se utíká lépe. Na to však dívka nemyslela, soustředila se na balíček, který pošťák poněkud ve spěchu odhodil do nedalekého křoví. Ale jelikož jí ono křoví již pár týdnů sloužilo jako provizorní WC, rychle na něj zapomněla.
Když se vrátila domů, podívala se na kalendář a s hrůzou zjistila, že její děda Franta slaví šestašedesáté narozeniny, což se musí řádně oslavit. Vytáhla tedy ze sklepa jednu láhev absintu, ověsila se pentagramy a šla.
Děda Franta bydlel za černým hvozdem, který byl pro všechny obyvatele lesa velmi nebezpečný, jelikož se v něm často pořádaly hip hopové festivaly, což je nezdravé na psychiku. Nekrulka měla tu smůlu, že zrovna ve chvíli, kdy šla k dědovi, se tam jeden konal. Vzala si proto mačetu, aby se mohla v případě nouze ubránit, kdyby se nějaký potrhlý hip hoper rozhodl ji obtěžovat.
Sotva došla do půli hvozdu, zaslechla podivné šustění z křoví. Na nic nečekala, vytáhla mačetu a bodla ji přímo mezi větve. Ozvalo se hrůzné zachroptění. Nekrulka se podívala, koho že to vlastně bodla a s hrůzou zjistila, že to byla nějaká stařenka, vykonávající v onom křoví potřebu. Omluvila se, popřála brzké uzdravení a vydala se dál.
Nebylo tomu ani pět minut od smutného incidentu s paní v důchodovém věku a Nekrulka začala mít divný pocit, že ji kdosi sleduje. Otočila se a spatřila jednoho obzvlášť divně vypadajícího hopera. Preventivně se k němu rozběhla a dopřála mu kop s otočkou do zvláště citlivých míst, ale hoper byl nezvykle odolný a zdálo se, že ho to vůbec nebolelo. Překvapená Nekrulka se ani nezmohla na odpor, když ji hoper praštil přes hlavu jedním z tlustých řetězů, kterými byl ověšený, a skácela se v mdlobách k zemi.
Když se probudila, zjistila, že leží kdesi na mýtině a okolo ní skáčou hopeři do rytmu nějakého ne moc slušného přednesu. Naštěstí je zřejmě nenapadlo, že když Nekrulku nesváží, tak jim bude moci utéct. Nekrulka se rozhodla, že nenápadně zmizí, ale když zjistila, že jí kdosi narval na hlavu čepici s obrovským kšiltem, chytla ji zuřivost. Rozhodla se, že hopery přesměruje na inteligentní a smysluplnou hudbu. Naštěstí u sebe vždy nosila CD své oblíbené metalové skupiny Cannibal Corpse, která funguje na hopery jako mor. Teď už jen stačilo připlížit se k obrovskému CD přehrávači a vyměnit CD nějakého půldolara za kvalitní hudbu. Jakmile hopeři uslyšeli první tóny skladby "Make them suffer", jali se vzít nohy na ramena. Spokojená Nekrulka posbírala své věci, zkontrolovala, jestli jí někdo neupil z lahve absintu a dala se znovu na cestu za svým dědou Frantou.
Zbytek cesty proběhl bez komplikací a Nekrulka konečně stanula na prahu domu svého oblíbeného dědy. Nadšeně se rozeběhla ke dveřím a těšila se, jak si s dědou popijí absintu a zapogují si do rytmu metalu. Než rozrazila dveře, všimla si, že na dveřích je přišpendlený nějaký lístek.
Stálo na něm, že děda Franta bohužel nedávno zesnul, když spadl do sudu s absintem. Jeho přátelé se ho snažili vytáhnout, ale statečně se bránil a utopil se. Pokud ho chce někdo poctít, má přijít do krematoria, kde se jim ho stále nepodařilo spálit.
To Nekrulku velice rozlítilo, jelikož se na dědu opravdu těšila. Nezklidnila se ani po lexaurinu, ani po rohypnolu, který jí vpravila lesní policie uspávací pistolí, když jim kdosi podal hlášení, že někdo zběsile běhá po lese a řádí jako banda anarchistů na neonacistickém sjezdu. Když se konečně po notné dávce uspávadel pro slony zklidnila, vydala se zpět domů.
A pokud nezemřela, poslouchá metal dodnes.
:)
(sestřenka, 22. 9. 2010 18:02)